Život v UK, díl sedmý. Pohostinství

Jako průměrný Čech si rád dopřeju tekutý chléb. Sem tam si ale i dopřeju jídlo v hospodě nebo kavárně. Z hlediska nabídky, poměru cena/výkon i obecné kultury to tu je trochu jiné. Zatím nevím, zda lepší či horší.

Středobodem pohostinství jsou typické britské pubs. Vypadají všechny uvnitř prakticky stejně, mají občas i stejný design loga (stále jsem nezjistil, co za tím je). Už pár let jsou všechny nekuřácké ze zákona a většina nabízí slušné jídlo. Postupně.

Pěnu nehledejte

V typické hospůdce se pijí tři hlavní moky - piva, ales a cidery. Piva, též nazývané lagers (Friends alert), jsou klasická česká piva, občas s pěnou, často opravdu z Česka. Ales jsou takové hořké bezpěnné tekutiny, něco mezi lagerem a Guinessem. A cider je cider. Nebo cidre, pokud si na tom zakládáte. Jo a nebo cyder.

plzen bezpeny

Piva, zejména ta česká, jsou prostě piva. Tedy jen s rozdílem sklenice, ta je pro všechny zmíněné nápoje bez ucha, takže pozor na prsty při ťukání, zvlášť po pár rundách. Na ales si stále zvykám. Obecně je preferuji před lagery, protože chci vyzkoušet něco nového, jsem přeci jen na (delší) návštěvě, navíc nebudu platit 150 Kč za Staropramen.

Piva původem z Česka tu najdete na každém kroku. Budvar tu má vlastní subsidiárku a jejich pivo najdete ve většině barů, supermarketů i samoobsluh. A nejde jen o klasický Budvar, ale i o různé hořké a silnější varianty, protože lagery tu konkurují ales. Občas narazíte na Staropramen nebo Plzeň, obojí zpravidla točené. Vpravo na následující fotce vidíte zásoby u nás ve veslařském klubu. Drtivá většina spotřeby piva je patok z Budějc, mohl bych v e-mailech najít spoustu zmínek, jak se náš kapitán, ryzí Angličan, těší na svůj Budvar.

bezpeny

bezpeny

Ceny. Stále jsem si nezvykl. Přechod jsem měl naštěstí docela plynulý. Na koleji jsme měli levnější pivo a ales, kolem £2-2.50 za pintu (což je o něco málo víc než půllitr). V hospodách pak koupíte pintu za £2.50, pokud jste v pochybném podniku, častěji kdekoliv mezi £3 a £5, takový bajvoko průměr u nás na vesnici je £3.50.

V obchodě nakoupíte o dost levněji. Běžné jsou fourpacks za £4, tedy pinta za libru. Pak ale máte různé microbrews nebo jiná niche piva, tam za kus dáte přes £2, ale téměř vždy narazíte na množstevní slevy. Můj oblíbený edinburský Innis & Gunn stojí £2.20, ale můžu koupit tři za £5.

Problematičtější to máte ve společnosti. Jdete-li s přáteli na pivo, doporučuju vzít si více peněz nebo kartu, nikdy nevíte, kolik utratíte. Korelace s vypitým objemem totiž není moc velká. Kupují se totiž rundy, které se nijak neevidují, nepočítají, prostě kdo zrovna dopil, jde koupit pro všechny. Když pivo stojí £4 a je vás víc, může se to prodražit. Je-li vás pět a jdete na tři piva, alespoň dva z vás z toho vyjdou navrch.

A nejde tak moc o úroveň přátelství. Já takhle platil druhý den v práci, když jsem šel s novými kolegy na pivo. Drahá uvítaná. Když jsme pak před Vánoci šli do hospody jako skoro celá firma, byly rundy extra nebezpečné. Šéf takto šel na bar a asi 10 lidí zrovna dopilo. Bylo mi hloupé objednat si, tak jsem s lokem ve sklenici odmítl nabídku. Nenápadně jsem se po pár minutách připlížil k baru a nevšiml si, že šéf stále objednává. Donutil mě objednat si přes něj. Mrknul jsem na platbu, £45. Nevím jak vám, ale mně by taková částka vystačila na mnoho návštěv.

Fish and chips i větší prasárny

Mluví-li se o jídlu v Británii, asi každý zmíní fish and chips. Stále jsem neobjevil, co je na tom pokrmu tak zvláštního, za ty dva roky jsem ho měl pouze několikrát, a to bez chips (a hrášek místo nich), protože už jen od pohledu na všechen ten tuk mi kornatěly tepny. Když už, tak raději fish cakes (se zeleninou). Víceméně rybí prsty… ve tvaru puku.

Místní jídlo není echt zdravé. Naštěstí jsem vycvičen, chutná mi, a rodinku jsem při návštěve do pubu ihned zatáhnul a objednal jim klasické pub food. Pub food je výraz, světe div se, pro hospodské jídlo. Ve většině hospod se tu totiž opravdu vaří, nejde jen o toasty nebo nakládané hermelíny (i když já bych si sýr s papričkama za 60 korun často fakt dal, kdyby ho tu měli).

Splývá tak trochu funkce pubu a restaurace. Je tam ale určitý rozdíl. Pub tu má točené pivo a pub food, restaurace je o řád slušnější, často nenabízí pivo (nebo jen lahvové) a jídlo vám neubírá tolik let dožití nebo se jedná o naleštěné verze pub food.

Co tedy krom ryby s hranolkama? Oblíbené tu jsou burgry, to jsme ale stále u normálních pokrmů. I bangers and mash je relativně OK, to jsou párky s bramborovou kaší. Black pudding (pudding není pudink, pudding je obecný výraz pro dezert) jsem nikdy pořádně nepochopil, jde o prasečí krev s oatmeal, je to taková černá hmota. Prý je to zdravé. Pak tu rádi balí maso do listového těsta. Může jít o párek, kapsu plnou mletého (cornish pasty) nebo podivně nazvané pies. Ne, nejde o dort jako apple pie. Jde o hromadu těsta a masa, příkladem budiž shepherd’s pie.

pancake

pancake

Pochoutkou na severu, který z půlky nechce být s námi (aka Skotsko), je tzv. haggis. Těšil jsem se, až jej zkusím na slavnoství večeři, na každoročním výročí úmrtí skotského básníka Burnse. Pak jsem si našel, jak se vyrábí. Podobně jako v Česku na zabijačce využijete všech částí prasete, něco podobného dělají ve Skotsku s ovcema. Je to natolik divné, že haggis je v Americe zakázaný. Westminster se nedávno za Skoty zkoušel přimlouvat u Američanů a ukázat tak diplomatickou sílu Británie, chtěl tak zabránit skotské nezávislosti. Podivné politické praktiky.

Další skotskou podivností jsou smažené Mars tyčinky. Ano, čtete dobře. Mají i svou stránku na Wikipedii. Neodvážil jsem si je nikdy dát, podle Davida jsou dobré, ale jemu věřit… :-)

V Česku je neznámější asi plná anglická snídaně, Full English. To máte vajíčka, slaninu, párky, rajčata, fazole a toasty. Obvykle mě to naplní na půl dne. Sice asi umřu v padesáti, ale pochutnám si. V mé oblíbené kavárně ji servírují do čtyřech odpoledne, takže si můžu zajít na velmi pozdní snídani, něco jako v Šálku v Praze.

snidane

snidane

Formálnější stolování

Ne že by hospody nebyly formální, většinou jsou dost pěkné. Občas v nich najdete trochu nezvyklé hosty…

prase

prase

Zmíněné pokrmy byly z hospod, občas zajdu do restaurace, které se cenově často dost blíží hospodám, nabízí ale trochu formálnější atmosféru. Máme tu i restauraci Jamieho Olivera. Dělá si vlastní těstoviny, v jídelně vidíte pod ruce kuchařů a je to celé takové pěkné. Občas si opravdu pohraje (teda ne že by tu pracoval nebo kdy navštívil), toto jsou krevety k předkrmu.

jamies

jamies

Vzhledem k ještě vyšší ceně piva v restauracích (které je navíc často lahvové) si člověk často raději vybere víno. Nejsem žádný someliér, takže jsem docela uvítal následující nabídku

wines

wines

Na jednu velkou oslavu jsem zavítal i do místní michelinské restaurace na brunch, který byl kupodivu levný (na místní poměry). Pověstné mikroporce i skvělá atmosféra, bylo to zajímavé. Máme tu i jednu restauraci, která má dvě hvězdy. Tam se zatím nechystám, za večeři tam necháte £100. Bez pití.

Od drobných po rozbité prasátko

Pub food seženete už od £4, pokud se nacházíte v pochybném podniku nebo velkovýrobně, většinou si ale připravte £8-12. Často mají hospody nabídky, kdy dostanete k jídlu pivo za polovic. Na příjemné posezení jednou dvakrát za týden jsou tak místní hospůdky ideální. Večeře a dvě piva mě tak zpravidla vyjdou na £15.

Co se týče restaurací, hlavní jídla tu máme za £10-15, pokud jde o klasické pokrmy. U nějakých větších steaků nebo specialit se můžete dostat na £20 a víc. Předkrmy jsou zpravidla pod £5. S desertem se tak dostanu na £25-30.

A pak tu jsou výše zmíněné michelinské restaurace, kde za jídlo s pitím dáte £50-100, dalších pár desítek za pití. Já byl pouze na brunchi, kde jsem za jídlo se sklenicí vína dal £28, což na oceněnou restauraci, zvlášť v porovnání s místní cenovou hladinou, není tak špatné.

Na kutě, je jedenáct

Většinou mi vyhládne kolem jedenácté, to si v Praze dávám záchranný hermelín, tady mají akorát křupky a oříšky. Navíc mě ale už vyhánějí. To mě překvapilo hned první víkend po příjezdu. Šli jsme se spolužáky na jedno a v 10.45 už zvonil zvonec a přijímaly se poslední objednávky. Má to co dočinění s místní regulací. Občas mají otevřeno déle (v pátek a sobotu občas do půlnoci), ale pokud chcete být někde i po půlnoci, musíte zamířit do klubu.

K poněkud bizarní situaci pak nastalo během mistrovství světa ve fotbale, kdy zápasy končily kolem půlnoci, takže jste museli jít dokoukat zápas domů. Cameron tak dočasně povolil delší otvírací dobu, aby se fotbaloví fanoušci mohli nerušeně dodívat. Pak ale Anglie rychle vypadla, takže to bylo stejnak jedno :-)

Závěr

Tolik tedy k pohostinství. Cíleně jsem vynechal čaj a nekouření. K tomu zas jindy, už takto je to příliš dlouhé.