Život v UK, díl pátý. Staré budovy, zvyky a třídní boj

Cambridge je takové malebné městečko. Podobně jako Oxford, jen ve všem lepší, samozřejmě. Je to tu takové staré, pětkné, plné tradic. Občas si připadáte jak v 15. století, ať už z hlediska zvyků nebo těsnění budov.

Zpět v čase

Jedna věc jsou budovy a zázemí. Těch starých je tu spoustu, ať už jde o univerzitu samotnou nebo o koleje či kostely. Druhou věcí jsou samotné zvyky a procedury, které jsou občas stejně staré jako tyto baráky. barak

Brzy po začátku semestru se koná uvítací večeře. To jest opět na koleji, jak jsem psal minule, většina aktivit se tu váže ke koleji, ne k departmentu. Tato večeře je ve formátu tzv. formal hall. To jest zpravidla trojchodové slušné jídlo restaurační kvality, za přítomnosti spousty číšníků, vína a celkově panuje taková slavnostní atmosféra. Dress code je samozřejmě formální, navíc však rezidenti koleje musí mít tradiční hábity. Telefony a focení strikně zakázáné, na vše dohlíží kolejní butler, který bývá velmi přísný.

Při takové večeři můžete sedět s přáteli, často se ale vedle vás objeví nějaký akademik, takže během večeře se dovíte něco o kontrafakční historii, astrofyzice nebo latině. Občas ale tento akademik nebude sedět vedle vás, ale u speciálního stolu, tzv. high table, který spousta kolejí využívá. Je pro privilegované, pro členy koleje či hosty. Jejich stůl je vyvýšený a tito strávníci mají často jiné/lepší jídlo.

Všude víno

Krátce po příjezdu jsme měli setkání s nějakými vrchními akademiky z koleje. Jen takové neformální posezení, dohromady 15 lidí. Byl tam číšník ve vestě a naléval nám víno (bylo 10 ráno). Podobně jako při formal hall. Nebo při garden party. Nebo při promoci. Nebo při spoustě dalších aktivit.

vino

vino

Víno a portské, to je taková esence místního akademického života. Mám kamarády, kteří chodí na různé přednášky jen protože poté bude podáváno víno. To pak znamená, že koleje mají dost značné rozpočty jen na nákup těchto lahví. A to je oblíbené téma pro bulvár, nedávno novináři vyzvídali a zjistili, že náklady jdou do desítek milionů. Inu, nedivím se.

Promoce

Začátek i konec formal hall je určen proslovem v latině (kterému podle mě často nerozumí ani sám řečník), podobná obsese tímto velmi živým jazykem je i při promoci. Začíná se opět slavnostním pokrmem, tentokrát je to oběd. Krom obleku a hábitu jsem na sobě měl ale různé mašle a dokonce i kápi. Jelikož byl květen, byl jsem usmažen ještě před polednem.

gown kape

Následuje nácvik promoce. Ano, nácvik. Náš praelector, tedy jakýsi vedoucí kolejních formalit, nám ukáže, jak se správně promuje. Není to totiž tak jednoduché. Promuje se tu po čtyřech, předstoupíme k panu praelectorovi, on nám podá ruku a každý chytíme jeden jeho prst naší pravicí. Pozor, musí to být pravice, jinak dostane pokutu. On, ne my. A ne peněžní, ale bude muset koupit někomu jinému lahev portského. (Ne, nevymýšlím si.)

Zatímco držíte jeho vážený prst, povídá nějakou říkanku v latině. Záleží na titulu, který získáváte. Zábavné je, že zatímco u doktorátů nebo bakalářských oborů, názvy titulů jsou staletí stejná, takže tam to zní normálně. Když ale někdo získává MBA a pan praelector je nucen to říct latinsky, zní to trochu jako dog latin nebo lorem ipsum :-)

Dalším důležitým krokem je kleknout si na polštář a dát ruce k sobě, zatímco vás jakýsi pán na železném trůnu odpromuje. Latinsky. Pak ven z budovy, pro papír s vaším jménem a komedie končí. Pokud máte klobouk, můžete ho vyhodit do vzduchu.

diplom

diplom

Elitismus

Cambridge je jedna z nejlepších univerzit v Británii i na světě, takže studium zde nutně některým stoupne do hlavy. Často tak uslyšíte posměšky na ostatní univerzity, urážení studentů “horších” kolejí a podobné elitistické poznámky.

Asi bych to i s mírným přimhouřením očí bral, kdyby šlo o členy některé z fakult nebo doktorandy, tedy těch, kteří ke jménu univerzity přispívají. Často to ale slyšíte od bakalářů, kteří přispívají možná tak do rozpočtu místních barů.

Nejvíc rivality asi zaslechnete na adresu Oxfordu, ani já jsem si výše neodpustil menší vtípek. V drtivé většině případů jde o nevážné poznámky, o klasickou rivalitu.

Třídní boj

První pár týdnů jsem nechápal poznámky na tzv. public schools. Tamní studenti mají jasně odlišitelný přízvuk a spousta lidí studium na public schools odsuzuje. Až po delší době jsem zjistil, že public schools jsou místní privátní školy. Jde o zpravidla internátní instituce, často pouze pro muže či pouze pro dívky. Je několik super elitních škol, které jsou známé svou produkcí premiérů a namyšlených jedinců (Eton).

Zatímco co do vysokých škol, v UK není jediná soukromá instituce, těch na úrovni středních škol je spoustu. A zatímco na nich studuje jen asi desetina všech studentů, mezi Oxbridge studenty je polovina z těchto soukromých škol. Co jsem tak pochopil, kvalita těchto elitních škol je vyšší a studenti zde mají speciální přípravu na studium na těch nejlepších vysokých školách. Cambridge se prý velmi snaží zvýšit poměr studentů z veřejných škol, ale stále z nich přichází jen polovina, což je historicky ještě docela slušný výsledek.

Slýchal jsem tedy odsuzování těchto škol, ale ihned poté se ozval takový povzdech, závist. Jelikož studium na těchto superškolách je velmi drahé, jsou jen dva způsoby, jak se tam dostat. Buďto vám to rodiče zaplatí, nebo se tam dostanete se stipendiem. Pokud patříte do druhé skupiny, máte šanci integrovat se i do běžné společnosti, ti z první skupiny tu jsou zpravidla za elitáře.

Toto upper class elitářství se pak přesouvá i sem, na vysokou školu. Jsou určité koleje, kde těchto lidí je více než jinde, v čemž si libuje zejména místní bulvár. Když čtete o elitismu v místním tisku, objevují se narážky na soukromé střední školy velmi často, něco jako “řidič v BMW” v českých zprávách.

Na druhou stranu jim v tom tito studenti celkem nahrávají. Když se na konci roku slaví konec zkoušek, zpravidla hned před aulou, házením mouky a sprejování šampaňským, někdo bere k ruce nejlevnější lahev za pár liber, někdo bere luxusní Bollinger. Titulek se pak píše sám.

Anglická šlapadla

V neposlední řadě tu máme místní vodní dopravu. Metoda starší než univerzita samotná, jde o lodičky, které poháníte tak, že se odpichujete tyčí ode dna. Ano, tak. Jediný upgrade, který tato metoda dostala za posledních 800 let, je materiál tyče. Můžete si vybrat mezi dřevěnou a lehčí, hliníkovou.

Je to celkem zábavný způsob jak si projet město a prohlédnout místní památky. Musíte ale dát pozor na zákeřnosti jako jsou mosty. Pokud neskloníte tyč, můžete se zapříčit o most a sletět do vody. Nebo můžete zapíchnout tyč tak silně, že se zarazí v měkkém dnu a místo vytáhnutí vás stáhne do vody. Také je třeba dát si pozor na agresory, kteří nectí pravidla dopravy. Nebo na naštvané profesionály, kteří puntují stylem ledoborec, tedy neřeší, že před nimi je zapříčených pět lodí, a prostě to prorvou srkz. Inu, ideální zábava pro návštěvy nebo na oslavy po zkouškách.

punts

punts

Závěr

Tolik k místním tradicím a zvykům. Je docela zábavné, že mnohé zastaralé praktiky zůstaly ctěné, je to ale příjemné, dodává to atmosféře.