Tři předvolební lži Svobodných

Volby do EP se blíží, tak se i zvyšuje počet vyjádření jednotlivých stran. Jen za poslední týden mě zarazilo, jak moc zavádějící až lživé některé kampaně jsou. Obzvlášť mě zarazilo, co řekli tři z pěti prvních kandidátů do EP za Svobodné. Obvykle strana balancuje na hranici pravdy a demagogie, tady už bohužel přechází za hranu.

Euro všude způsobilo zdražení

Předseda Petr Mach se k euru vyjádřil a je to i jedno z hlavních hesel do nadcházejících voleb. Na volebním webu se píše:

Euro způsobilo ve všech zemích jen zdražování a problémy.

Je to lež už jen kvůli tomu kvantifikátoru. Jen zdražování a problémy to být nemohou, vezměme např. absenci kurzového rizika a konverzních nákladů. Tyto dva faktory asi těžko někdo může vnímat jako problém. Tato semantická drobnost ale není to hlavní.

Dlouho jsem hledal a konzultoval jsem literaturu, nikde jsem kauzální linku mezi adopcí eura a akcelerující inflací nenašel. Dobře dokumentovaný je tzv. inflační gap, rozdíl mezi skutečnou a vnímanou inflací. A v této literatuře je popsáno zvyšování této inflační mezery po adopci eura. Že spotřebitelé nesprávně odhadují skutečnou inflaci, dopad na skutečnou inflaci ale nenacházím.

Opakovaně jsem žádal stranu o vyjádření, vč. pana předsedy samotného, nikdy jsem zdroj jejich tvrzení neobdržel.

V referendech jsou Evropané vždy proti integraci

Kandidát na pátém místě kandidátky se k integraci vyjádřil takto:

Evropští občané navíc s hlubší integrací nesouhlasí — kdykoliv se jim dá šance promluvit v referendu, hlasují proti.

Opět tu máme veselé zobecnění, kdykoliv. Je to dost silné tvrzení, takže se podíváme na data.

Otázka se týká hlubší integrace v rámci EU, autor zde nemluví o samotném vstupu do EU, tam se většina států s referendem o vstupu vyjádřila pozitivně. Jde-li o hlubší integraci, je tím myšleno např. euro, smlouva z Nice, euroústava či lisabonská smlouva (dle autora). Stačí najít jeden jediný stát hlasující pro a výrok je neplatný (lživý, chcete-li). Budu čerpat ze seznamu referend na Wikipedii.

O Nice a euro se hlasovalo ve třech státech, všude zamítnuto. Co se týče ústavy, ta se dočkala pozitivního výsledku v Lucembursku a Španělsku. U Lisabonu je situace složitější. Tam hlasovalo pouze Irsko a přijalo smlouvu až napodruhé, když byly přidány výjimky, celkově za poněkud pochybných okolností.

Podíváme-li se na ostatní hlasování, najdemte třeba referenda o rozšiřování EC z roku 1972, kde Francie hlasovala pro rozšíření (stejně jako dva ze tří států, které zvažovaly vstup). Najdeme i další smlouvy, u kterých bylo několik pozitivních referend, např. SEA, Maastricht nebo Amsterdam.

Není tedy pravda, že by se občané vždy vyjadřovali proti. Autor o těchto referendech ví, ale formulaci přesto neopravil. Kampaň jede naplno.

Oprava: [@volven](http://twitter.com/volven) správně poznamenal, že některá hlasování může jedno “ne” referendum zablokovat, jak se stalo například u euroústavy. Tam tedy nemůžeme říci, že občané nebyli proti, i když některé státy hlasovaly pozitivně. Zbývá však SEA nebo amsterdamská smlouva, kde všechna referenda byla pozitivní, a výrok je tak stále lživý.

Levné banány, gigantické clo a (ne)povolání

Jiří Payne zaujal už při tiskové konferenci před nedávnem, kdy mával banány a vinil EU z jejich zdražení z 9 Kč a tvrdil, že mimo EU jsou banány stále za tuto nízkou cenu. Že jsou obě tvrzení nepravdivá, se může kdokoliv přesvědčit za pomocí Googlu (např. tady).

Payne opět klamal v nedávném článku, ironicky nazvaném Nežít se lží. V něm mj. uvádí

Kdyby si evropský myslitel objednal knihu z USA, zaplatil by za ni v důsledku politiky EU na rozdíl od přemýšlivého Pákistánce clo větší, než je cena knihy.

Pohled do celního sazebníku odhalí, že clo na knihy z US je nulové. Zato pakistánci platí 10 % pro všechnu literaturu krom Koránu a encyklopedií. Je to tedy přesně naopak, jen tedy v mnohem nižší míře.

Text nekonční, pokračuje následovně:

Proto raději čte jen evropské knihy. A tak se Evropa uzavírá do sebe a v mnoha oblastech zaostává za zbytkem světa.

Zjevnou nesmyslnost snad odhalí čtenář sám.

Na závěr jedna zavádějící informace, ne úplná lež. Pana Payna bude na billboardech doprovázet titulek “jaderný fyzik”. On sám uvádí, že byl “kdysi jaderný fyzik”. Dle dostupných informací to vypadá, že se od r. 1981 jaderné fyzice profesně nevěnuje. Na billboardu to ale zní dobře.


Chválím, že se strana intenzivně věnuje EU a nestahuje pozornost na národní témata, jak je občas zvykem. Bohužel ale nejsou některá jejich tvrzení založena na pravdě.

Podíváme-li se na aktuální prezentaci politických vizí Svobodných, vidíme bohužel odklon od původně umírněného klasického liberalismu. Vezou se na vlně populistické propagace myšlenek, navíc sem tam zalžou, aby posílili svou pozici.

Když už Svobodné budete volit, a já pozdějc popíšu, proč byste měli, zakroužkujte třeba Pajonka.