Think tanky a plné šuplíky

Think tanky jsou zajímavým konceptem, který zejména na západě do značné míry ovlivňuje politiku a slouží jako (papírově) nezávislý orgán. A právě tato předstíraná nezávislost je největším problémem těchto institutů.

U nás bychom těch aktivních think tanků napočítali jen několik. Není to ani tak že by se k nám tento způsob veřejné kontroly nedostal, spíš selhává na nedostatečném financování, které je v zahraničí organizováno skrz majetné jedince či firmy nebo přímé kontraktuální objednávky od firem. U nás se často analýzy dělají na koleně, za což si autoři zaslouží (můj) obdiv (zdravím Petra). Nejsem ale erudovaný na to hodnotit situaci zdejších institucí, takže zůstanu u tohoto.

V zahraničí se think tanky liší povahou - od samostatných institucí vydávajících analýzy dle politické situace, přes (skoro)akademická pracoviště po hlásné trouby všemožných ideologií.

Na zařazení think tanků do škatulek máte několik indícií. Jedno vodítko je financování - tedy jaká zájmová skupina přispívá na chod, další může být sám název (např. Adam Smith Institute) a v neposlední řadě se tím může sám chlubit:

[T]he Society is at the forefront of developing political ideas and public policy on the left. (Fabian Society, fabians.org.uk/about/)

The Cato Institute is a public policy research organization — a think tank – dedicated to the principles of individual liberty, limited government, free markets and peace. (Cato Institute, cato.org/about)

The Heritage Foundation is a research and educational institution—a think tank—whose mission is to formulate and promote conservative public policies based on the principles of free enterprise, limited government, individual freedom, traditional American values, and a strong national defense. (The Heritage Foundation, heritage.org/about)

Studie nemusí vznikat na politickou objednávku, ale jsou často (vy/zne)užívány politiky. Zmiňovaný Adam Smith Institute posloužil baronce Thatcherové, o Heritage se rádi opřou Republikáni v Americe1, v Británii mají levicoví labouristé “vlastní” think tank Compass. Je tedy důležité vědět, dle jakých analýz se dělá politika. Zda to jsou opravdu nezávislé studie nebo na míru dělané texty.

Máme-li otevřeně zaujaté think tanky, situace začíná být problematická. Nemůžete čekat, že Fabian Society publikuje studii o výhodnosti liberalizace železnice nebo že Cato posvětí zavedení minimální mzdy. Co ale s tím, co ve skutečnosti publikují, jak nahlížet na to?

Máte-li zaměřený think tank, ať už doleva či doprava, budou čas od času (neříkám že vždy!) nastávat dvě situace, ať už zvlášť či dohromady.

  1. Nehodicí se výsledky nebudou publikovány, tzv. file drawer problém, zůstanou “v šuplíku”. Zveřejněné výsledky tak budou jedny z mnoha, ty nejvhodnější k publikaci.
  2. Prezentované výsledky budou ohnuté. Tedy budou zkreslené podle potřeby.

Zatímco druhý fenomén je docela viditelný a často odhalitelný, první je pro nás z definice skryt. Čtete-li nějakou analýzu, nemůžete vědět, kolik podobných skončilo v šuplíku či koši, protože výsledky nebyly publikovatelné. Výzkumníci si mohli s daty hrát klidně celé dny a publikovat jen když data dostatečně ohnuli. Jak řekl nedávno zesnulý nobelista Coase, “If you torture the data enough, nature will always confess.”

Samozřejmě to není problém jen ideologicky vyhraněných autorů. Je to problém ve vědě obecně (krom file drawer můžete též nalézt termín publication bias). I proto se v medicíně zavedla nutnost veřejně registrovat studie. Pokud ale máte data většinou dostupná, jako je tomu nejen u společenských věd, nemůžete nijak zjistit, co skrývá výzkumníkova historie příkazů ve Statě či Rku.

Takže až se zas někdy budete číst nějakou “nezávislou studii” o jejíž výsledky se opírá nějaký veřejný činitel, podívejte na způsob financování dané instituce nebo její poslání, a třeba změníte pohled na závěr studie.

Aktuálně se tématu věnuje třeba Simon Wren-Lewis v příspěvku Policy Based Evidence Making. A v našem rybníčku je poptávka po určitých výsledcích think tanků dobře vidět u… současného (tehdy nebyl) poradce ministra financí.

Tolik pro dnešek. Jak konkrétně se toto vše týká ekonomie + trochu méně vágně a s grafy a možná trochou matematiky… to někdy příště.


  1. Původně zde bylo zmíněno Cato, ale Bohumír Žídek mě upozornil, že Republikání se obrací spíše na konzervativní think tank Heritage Foundation. Díky, moje chyba.