Soukromé vynálezy z veřejných peněz

Před měsícem vystoupil Petr Mach v rozpravě ve Štrasburku pro podporu snížení rozpočtu na výzkum a vývoj. Ideologicky líbivé téma mu ale kazí nepříjemná realita.

Konkrétně zaznělo následující (zvýraznění je mé)

Za druhé, dnes tady několikrát, snad tisíckrát zaznělo klišé, že potřebujeme investice do výzkumu, abychom podpořili růst, zaměstnanost. Proč říkám, že to je klišé? Ono to je asi pravda, ale velmi záleží právě na tom, kdo investuje do výzkumu. Podle mě mají investovat firmy. Kdo asi vynalezl mikrofon, zářivku, mobil, Wi-Fi? Myslíte, že tyhle věci vznikly z dotací, které přerozdělil nějaký úředník? Ne, byly to vždy firmy, které očekávaly výnos ze svých investic, které do výzkumu investovaly.

Vyjádřil jsem se k tomu poněkud stručně, dnes se trochu rozepíšu.

Ten výčet technologií výše je poněkud zajímavý. Vezmeme-li to odzadu, Wi-Fi zrovna vděčí zejména univerzitnímu a vládami placenému výzkumu, ostatně jako velká část dnešních telekomunikačních zařízení. Mobil byl poprvé opravdu vyroben Motorolou. Podíváme-li se na dnešní zařízení, např. Apple iPhone, zjistíme, že jeho součástky mají původ ve vládním a vojenském výzkumu:

Each of its [iPhone’s] core technologies–capacitive sensors, solid-state memory, the click wheel, GPS, internet, cellular communications, Siri, microchips, touchscreen—came from research efforts and funding support of the U.S. government and military.

Což náhle začne připomínat titulky, které oznamují, co zrovna američní vědci vynalezli. A jelikož už dlouho neproběhla válka s účastnící se západní mocností, tolik neslýcháme o válečných výzkumech. Ty ale byly obzvlášť plodné — např. jaderná energie, letecká a navigační technika nebo moderní kryptoanalýza.

Neupírám samozřejmě výzkumné aktivity soukromníkům. A nejen ty aplikované, které vidíme dnes a denně (engineering, mobilní technologie, automobilky, informační technologie aj.), soukromníci se noří i do základního výzkumu. Legendární jsou v tom Bellovy laboratoře nebo v současnosti Microsoft Research.

Člověk tak může dumat, v čem se tedy stát a soukromník liší, co se týče výzkumu. Celkem podstatný je rozdíl mezi rizikem a nejistotou. Zatímco riziko je kvantifikovatelné, máte alespoň představu o statistickém rozdělení výsledku, v případě nejistoty nemáte ani to. Soukromník tedy člověka zpravidla rád pojistí, do výzkumu léku proti rakovině se jen tak nepohrne.

Takže zatímco s rizikem se relativně dobře pracuje a plánuje byznys, zvlášť v kratším období (je na něm postaveno pojišťovnictví nebo bankovnictví), v případě nejistoty na velké škále je byznys docela nepříjemný. Někdo by tu v tuto chvíli rád zacitoval princip vlastního zájmu, self interest, který žene dnešní kapitalismus. Váš vlastní zájem vyvinout lék na rakovinu a prodat ho všem nemocnicím světa je sice hezký nápad, ale dost špatný byznys plán. Poněkud jistější bude otevřít si kavárnu. A zde na scénu vstupuje stát, který nemá zájem na vlastním obohacení. Proto se už dlouhá léta na univerzitních půdách hledá lék na HIV, řeší jaderná fúze, thoriové reaktory nebo problémy tisíciletí.

Pozorný čtenář si všimne, že nikde neřeším kontrafakční situaci - “co by kdyby nebyly vládní programy a veřejné univerzity?” Nevím a ani to teď neřeším. Já jen chtěl ukázat, že čo bolo, to bolo ze značné části za pomocí těch hnusných dotací a jiných programů financovaných z daní.

A kdyby se někdo ptal, jak to tedy má být, tak já bych docela souhlasil s následujícím citátem. Pokud přikyvujete a jste libertarián, tak si raději nehledejte, kdo a kde to pronesl.

The important thing for Government is not to do things which individuals are doing already, and to do them a little better or a little worse; but to do those things which at present are not done at all.