Rozpočtový kolotoč

Minulý čtvrtek vyšla čísla k pokladnímu plnění za první tři kvartály a již podeváté tento rok jsme se mohli dočíst všemožné poznatky o tom, jak se (ne)daří vybírat daně. Nebudu se zde snažit odpovědět tuto otázku, je to v tuto chvíli stejně předčasné. Spíš bych čísla zasadil do kontextu let minulých, aby bylo jasně vidět, že velká část kritiky byla neoprávněná.

(Budu používat data k výběru daní a odvodů, tedy pokladní plnění po odpočtu nedaňových výnosů, zejména peněz z EU. Prostředky z Unie byly letos mimořádně vysoké a čísla by akorát zkreslovaly.)

Série prazvláštních článků o výběru daní začala již druhého února, když vyšla čísla k pokladnímu plnění za leden letošního roku. Číslo bylo znatelně nižší než loni či předloni, pokles byl téměř patnáctiprocentní. Něco málo pod 11 % byl propad za první dva měsíce dohromady.

První dvě věci, které po přečtení takové zprávy novinář udělá, je že si pročte zprávu od MFČR a projde starší srovnatelná data. Ministerstvo poukazuje na jednorázové příjmy ze začátku loňského roku, které z něj dělají vysokou srovnávací základnu. Instituce tak očekává odeznění těchto vlivů během průběhu roku. Pohled na data ukáže dvě věci. Zaprvé, ministerstvo má pravdu – daňové plnění sice na konci roku 2014 bylo o cca 3 % vyšší než rok před tím, pohled na kumulativní poměry ukáže, že na konci prvního pololetí byl rozdíl dvojnásobný. Druhá informace z dat je silný šum měsíčních dat, kdy hrubý spoleh je až na data kvartální, ne-li celoroční.

Poměr kumulativního plnění

Poměr kumulativního plnění

Podíváme-li se tedy na letošní data v porovnání s rokem 2013, vidíme, že na předloňskou úroveň se dostáváme již v březnu, loňské výnosy překonáváme v červnu. Onen měsíc též na Reflexu poprvé letos nevychází článek o nižším plnění rozpočtu. Měsíc co měsíc přitom kritizovali Babišovo ministerstvo, naposledy však květnová čísla. Asi náhoda. Na grafu názorně vidíme ono odeznívání jednorázových vlivů, o kterém píše Ministerstvo financí měsíc co měsíc. Taktéž vidíme značný rozdíl mezi loňským a předloňským rokem, rozdíl který postupně odeznívá.

Poměr kumulativního plnění

Poměr kumulativního plnění

Chcete-li letošní data vidět ještě jinak, podívejme se na kvartální výběr, kdy je snad názorně vidět, co se letos dělo.

Plnění po kvartálech

Plnění po kvartálech

 Automatická mašina

Padaly zmínky o tom, že daňový výběr by měl být jako poměr k hospodářskému výkonu celkem stabilní, navíc začaly chodit zprávy o mimořádně dobrém růstu, což analytici dále vyzdvihovali. Při pohledu do historie však člověk nachází, opakuji podruhé, značný šum. Někdo však bral vztah hospodářského výkonu a růstu výběru daní s velkou přesností, a to bez ohledu na fakt, že rozdíl mezi růstem hospodářství a daní může být značný, jak už ostatně vyplývá z povahy některých daní a způsobu jejich výběru.

Korelace hosp. růstu a výběru daní

Korelace hosp. růstu a výběru daní

Když už chceme růst hospodářství porovnat s vybranými daněmi, je třeba použít čísla za nominální růst, tedy bez započtení změn cen (růst tak bude zpravidla vyšší). Při cílené argumentaci za nízký výběr daní se tak analytik „okrádá“, použije-li růst reálný. I takového přešlapu jsme byli svědky.

Růst pokračuje, první dva kvartály si oba připisují nevídaný růst, srovnání výkonu české ekonomiky s výběrem daní pokračuje. Na jednom serveru se autor ptá, “Ekonomika prudce roste. Kde je výběr daní?” Ponechme stranou, že výběr daní víceméně kopíruje hospodářský růst (+4.3 % pro daně vč. odvodů, +3.5 % pro daně samotné), zajímavé je soustředění se na saldo, nejspíš nic jiného ohnout nejde. Najednou se však srovnávání s loňskem či předloňskem nekoná, porovnávají se jen předkrizová čísla. Ale jen některá. Na obrázku máte všechna salda od roku 2001. Autor poukázal na tři ze čtyř lepších sald ze čtrnácti srovnatelných. Vynechání roku 2006, který je jen o 4 miliardy lepší než letošní výsledek, je další bizarní součástkou analýz o vývoji pokladního plnění. Opomenutí pátého roku zlepšujícího se salda mě už také nepřekvapuje.

Cherry picking dat k saldu

Cherry picking dat k saldu

 Když teorie a empirie nesedí

Pozorný čtenář si uvědomí, že celou domu zmiňují pouze čísla. Že se vlastně nijak nesoustředím na to, proč by pokladní plnění mělo být nějak jiné, ať už nižší nebo vyšší. Tímto opomenutím se ale neliším od mnoha analytiků, kteří si letos brali rozpočet na paškál. Nikdy jsem vlastně nečetl důvod, ani vzdálený, proč by ono plnění mělo být nějak jiné.

V článku ze srpna jsem se dočetl, že ministryně Marksová-Tominová vybírá sociální odvody „velmi dobře“. Těžko si představit, jak ministryně sama daně vybírá a pohled na legislativní změny nedává žádné indikace, proč by se daně či odvody měly nějak viditelně měnit. Ať už dolů nebo nahoru.

Tento bod nemohu dostatečně zdůraznit. Ať už se teorie kontroluje v datech, či empirická idea validuje padnoucí teorií, oba přístupy musí nutně souhlasit. Kritika Ministerstva financí je ale stoprocentně empirická kanonáda bez špetky teorie, což je na celé situaci nejvíce zarážející. A jak jsme si ukázali, ona data nyní pomalu obrací, na což budou předchozí kritici moci reagovat maximálně mlčením. Případně přitvrzováním požadavků.

Celá situace tak poukazuje na místy poněkud neoptimální analytický přístup. Naposledy ve čtvrtek jsem se dočítal, jak se “Babišovi […] dál nedaří vybírat daně”, což je titulek sice pěkný, ale očividně z šablony, jelikož v textu nijak podpořen není. Ale budu pro tento přístup muset mít pochopení. Titulek „výběr daní probíhá normálně“ asi moc neprodává.