Problémy současné ekonomie

Ha-Joon Chang napsal příručku k ekonomii. Není to učebnice, není to nějak tematicky zaměřený text, je to opravdu příručka. A je podle mě důležité, aby si ji každý přečetl. Economics: The User’s Guide vyšla letos v nakladatelství Pelican a na Amazonu je k dostání za směšných £3.50 pro Kindle. Je to jedna z těch výhodnějších investic.

Ha-Joon Chang patří mezi tzv. heterodoxní ekonomy, kteří nejdou v hlavním proudu neoklasické ekonomie a nabízí skeptický pohled. Vzhledem k tomu, že velká většina top ekonomických departmentů přednáší a zkoumá mainstream, nejsou ekonomové jako Chang úplně populární na těchto fakultách. I Changovo současné působiště, univerzita v Cambridge, není heterodoxním ekonomům příliš nakloněna, takže on a hrstka dalších, to tu nemají snadné.

Autor napsal několik dalších knih na podobná témata, nejznámější bude 23 Things They Don’t Tell You About Capitalism. Economics: The User’s Guide sice zní jako moderní učebnice, ale rozebírá témata současné ekonomie trochu netradičně.

Nebezpečí zatemnění mysli

Přílišná polarizace vede ke zjednodušování reality, které není vždy založeno na faktech. Častou cestou k takto jednostrannému pohledu je orientace jen na určitý typ četby, určitý typ autorů nebo pouze jeden ekonomický názorový proud.

Autor se opakovaně naváží do volnotržní ortodoxie. Není divu, Chang se tématu “střední cesty” mezi laissez-faire a centrálním plánování věnoval v 90. letech, i to je třeba mít na paměti.

When you learn that the advanced capitalist economies grew the fastest in history between the 1950s and the 1970s, when there were a lot of regulations and high taxes, you will immediately become sceptical of the view that promoting growth requires cuts in taxes and red tape.

Jelikož ale nejde jen o volnotržní zastánce a centrální plánovače, spektrum ekonomických názorů je mnohem širší, Chang rozepisuje rozdíly mezi devíti hlavními školami, takže si to čtenář může dobře srovnat. Je mezi nimi více překryvů, než by si někteří chtěli přiznat, jeden příklad za všechny: > The Austrians and the Keynesians may have locked horns since the 1930s, but they share with each other (as well as with the Behaviouralists and the Institutionalists) the view that the world is a very complex and uncertain place and that our rationality to deal with it is severely limited.

Na závěr kapitoly autor namíchal “koktejly” z ingrediencí, myšlenek, kde více škol spolu souhlasí. A dodal velmi praktické doporučení: > Health warning: On no account drink only one ingredient – liable to lead to tunnel vision, arrogance and possibly brain death.

Autor poukazuje na nutnost znát více škol a jejich myšlenek a schopnost syntézy a kritického myšlení. Je pak jednodušší odchytit politiky, kteří se nám snaží namluvit, že jejich jednostranné řešení je to jediné možné. > Only when we know that there are different economic theories will we be able to tell those in power that they are wrong to tell us that ‘there is no alternative’ (TINA), as Margaret Thatcher once infamously put it in defence of her controversial policies. When we learn how much intellectual common ground there is between supposed ‘enemy factions’ in economics, we can more effectively resist those who try to polarize the debate by portraying everything in black and white.

Trh vše vyřeší?

Častá argumentace je jak vystřižena z učebnice či nějakého historického textu. Je ale nutné umět teorie zasadit do kontextu. Často lidé používají myšlenky ekonomů z doby Smithe, Ricarda nebo Bastiata. Je ale třeba mít na vědomí, že struktura ekonomik se od té doby dosti změnila. Než se pustíme do fungování trhu, je třeba si uvědomit, kolik toho skrz trh vlastně prochází. Spousta aktivit jde naprosto mimo něj.

The 200 largest corporations between themselves produce around 10 per cent of the world’s output. It is estimated that 30–50 per cent of international trade in manufactured goods is actually intra-firm trade, or transfer of inputs and outputs within the same multinational corporation (MNC)

A neplatí to pouze pro obchod, podobně netržně se řeší i správa společností, zvláště těch veřejně obchodovaných. Chang zde zmiňuje klasický principal-agent problém, který narušuje onen klasický argument, že náše vlastní zájmy vedou společnost k nejlepším výsledkům.

Dispersed ownership means that professional managers have effective control over most of the world’s largest companies, despite not owning any significant stake in them – a situation known as the separation of ownership and control. This creates a principal-agent problem, in which the agents (professional managers) may pursue business practices that promote their own interests rather than those of their principals (shareholders). That is, professional managers may maximize sales rather than profit or may inflate the corporate bureaucracy, as their prestige is positively related to the size of the company they manage (usually measured by sales) and the size of their entourage.

Další problém se slepým používáním teorií jsou zrádné předpoklady. Příkladem budiž teorie mezinárodního obchodu, kdy proponenti úplné liberalizace si neuvědomují limity tohoto uvažování.

 Since Ricardo invented it in the early nineteenth century, the theory of comparative advantage has provided a powerful argument in favour of free trade and trade liberalization, that is, reduction in government restrictions on trade. The logic is impeccable – that is, insofar as we accept its underlying assumptions. Once we question those assumptions, its validity becomes much more limited.

Jde zejména o nepružnost lidského i fyzického kapitálu. Zatímco v dlouhém období (dekády) se jednotlivá odvětví přizpůsobí, v krátkém období (měsíce a roky) může tato přeměna způsobit zejména regionální trable. Tento způsob kritizuje i Keynes ve slavném “v dlouhém období jsme mrtví”.

 But the reality is that most capitalists and workers in the industry that has lost protection remain hurt. Factors of production – capital and labour – are often fixed in their physical qualities; there are few ‘general-use’ machines or workers with a ‘general skill’ that can be employed across industries. Blast furnaces from a bankrupt steel mill simply cannot be remoulded into a machine that makes micro-chips and thus may have to be sold as scrap metal. When it comes to the workers, how many steel workers do you know who have retrained to work in the semi-conductor industry or, even more unlikely, in investment banking?

Autor nijak nezatracuje mezinárodní obchod, uvědomuje si ta nesmírná pozitiva, které přinesl celému světu, jen poukazuje na chyby, kterých se až přílišní zastánci dopouští.

Co tedy nechat trhu, co má zařídit stát?

Jedna z hlavních tezí Changovy dřívější práce je nepřekvapivě bez závěru. Poukazuje na nepříliš jasnou linii mezi veřejnými statky a těmi nabízenými na trhu.

There is no ‘scientific’ list of what should (or shouldn’t) be bought and sold in the market. The decision is a political one. […] But, in many cases, public goods are public goods only because we decide them to be so. Many ‘public goods’ that are financed by taxes and provided by the government can easily be turned into private goods.

I to je vidět u libertariánů, minarchistů a příznivců podobných ideologií. Neshodnou se mezi sebou na mnohých tématech, protože se dají odargumentovat na obě strany.

Na druhé straně spektra je nutné si uvědomit, že ne každé tržní selhání je nejvhodnější řešit státní intervencí. > The fact that a market is failing, some free-market economists rightly point out, does not necessarily mean that we will be better off with government intervention.

Čísla, čísla, čísla

Další kritikou zejména výuky ekonomie je fakt, že studenti sice znají všemožné teorie, ale nemají ponětí o realitě, o situaci ve světě ale ani doma. Chang proto v každé kapitole nabízí přehled dat ze součastnosti i minulosti, aby si to čtenář v hlavě urovnal.

Člověk tak nemůže slepě přijímat poučky ve 140 znacích, je třeba se podívat na trochu víc čísel.

When talking about the post-industrial economy, people frequently cite Switzerland and Singapore as the examples of service-based success stories. Haven’t these two countries shown, they say, that you can become rich – very rich – through services such as finance, tourism and trading? Actually these two countries show the exact opposite. According to the UNIDO data, in 2002, Switzerland had the highest per capita manufacturing value added (MVA) in the world – 24 per cent more than that of Japan. In 2005, it ranked the second, after Japan. Singapore ranked the third in that year. In 2010, Singapore ranked the first, producing 48 per cent more MVA per capita than the US. Switzerland ranked the third, after Japan.

Je ale třeba dát pozor, zejména u mezičasového, a hlavně mezinárodního srovnání. Často se používá PPP, parita kupní síly, kdy se ekonomové snaží přizpůsobit HDP na hlavu podle cen v daných zemích, aby se reálie daly lépe porovnat. Ne vždy je to ale to správné měřítko, protože PPP, stejně jako všechny ostatní indexy, je velmi citlivé na změny v metodologii.

PPP adjustment is very sensitive to the methodology and the data used, not least because it relies on the rather heroic assumption that all countries consume the same basket of goods and services. And we are not talking about minor differences. By changing its method of estimating PPP incomes in 2007, the World Bank reduced China’s PPP income per capita by 44 per cent (from $7,740 to $5,370) and increased Singapore’s by 53 per cent (from $31,710 to $48,520) overnight.

Tak jak teda?

My aim in this book has been to show the reader how to think, not what to think, about the economy.

Ať už jste ekonom nebo jen nadšenec, knížku můžu vřele doporučit. Pro ekonomy sice budou některé pasáže trochu nudné, protože autor vysvětluje většinu podstatných pojmů, ale kritické pasáže jsou užitečné a nenudné pro všechny.

Pokud se příliš začtete to jedné ideologie, budete k problémům přistupovat s kladivem, ne se švýcarským nožíkem.

As the saying goes, ‘he who has a hammer sees everything as a nail’. If you approach a problem from a particular theoretical point of view, you will end up asking only certain questions and answering them in particular ways. You might be lucky, and the problem you are facing might be a ‘nail’ for which your ‘hammer’ is the most appropriate tool. But, more often than not, you will need to have an array of tools available to you.

Je ale důležité zdůraznit, že nejde o to nemít názor a být naprosto nestranný. Jde o to znát nedostatky vašich názorů.

On the walls of the city hall of Gouda in the Netherlands is written the Latin motto: ‘Audite et alteram partem’ (Listen even to the other side). This is the attitude you should have in debating economic issues. Given the complexity of the world and given the necessarily partial nature of all economic theories, you should be humble about the validity of your favourite theory and should keep an open mind about it. This is not to say that you should have no opinion – you need to have your own – hopefully strong – view, but that is not the same as believing that it is right in some absolute sense.

Bottom line: Doporučuji všem. Koupeno na Amazonu.


Co se jinam nevešlo

Úryvky o liberalismu:

The advancement of capitalism in the Western European countries and their offshoots in the nineteenth century is often attributed to the spread of free trade and free market. It is only because the government in these countries, it is argued, did not tax or restrict international trade (free trade) and, more generally, did not interfere in the workings of the market (free market) that these countries could develop capitalism. Britain and the US are said to have forged ahead of other countries because they were the first ones to adopt the free market and, especially, free trade. This could not be further from the truth. The government played a leading role in the early development of capitalism both in Britain and the US, as well as in other Western European countries.


[I]f you only read things like The Economist or the Wall Street Journal, you would only hear about Singapore’s free trade policy and its welcoming attitudes towards foreign investment. This may make you conclude that Singapore’s economic success proves that free trade and the free market are the best for economic development – until you also learn that almost all the land in Singapore is owned by the government, 85 per cent of housing is supplied by the government-owned housing agency (the Housing Development Board) and 22 per cent of national output is produced by state-owned enterprises (the international average is around 10 per cent).


The liberal golden age of 1870–1913 was thus not as liberal as we think. It was getting less liberal in the core capitalist countries, in terms of both domestic and international policies. Liberalization happened mostly in the weaker countries, but out of compulsion rather than choice – through colonialism and unequal treaties. In the only peripheral region that experienced rapid growth during this period, namely, Latin America, there was a vast increase in protectionism following the expiry of the unequal treaties.

Není ale jen kritický, přiznává důležitost. > The modern contractarian, or libertarian, philosophical position has to be taken seriously. Once you begin to believe that the state is ‘above’ its citizens, it becomes very easy to demand sacrifices by a minority for the ‘greater good’, arbitrarily defined by those who control the state.