Pozor na sebevědomé ekonomy

Ať se stane cokoliv - ČNB intervenuje, ministr financí dostane nápad, Zeman se připije nebo zem zpustoší záplavy - média se ptají ekonomů na jediné: “Jaký to bude mít/mělo ekonomický dopad?” A jak říká známé rčení - dva ekonomové, tři názory.

tl;dr: Pokud někdo tvrdí, že je naprosto jasné, co jsou/byly/budou příčiny čehokoli ekonomického, ať už je to změna daní nebo přijímání zákonů, buďte na pozoru. Takový člověk v lepším případě ohýbá realitu, v horším ani sám neví, že se plete.

Co a proč?

Není třeba sledovat diskusní pořady pozdě večer nebo v neděli, když právě obědváte (c), na internetu mám dvě oblíbené destinace, kde čtu přestřelky všemožných ekonomů. Jde o Macháčkovy výměny a Očima expertů na Finmagu.

Krásou těchto diskusí je nejen ta rozmanitost názorů, ale i různé míry jistoty. Zatímco akademici bývají otevřenější vícero interpretacím (není však pravidlem), ostatní mají často dosti silné názory a vědí, jak to fakt bylo/bude. Důvody skálopevné jistoty vidím tři, často jich platí více naráz:

  1. Autor v minulosti zastával tento názor (či předpověděl to samé), takže už se nedokáže vykopat z díry/nechce přiznat chybu.
  2. Autor je ideolog. Ať už si myslí cokoliv, nemůže nesouhlasit se svým proudem. A nebo nic jiného nečte, takže dané ideologické ideje naprosto dominují v jeho myšlení.
  3. Autor je politik/podnikatel v oboru. Tady má autor jasně osobní zájem na tom, aby výsledek byl takový a makový, takže se ani nelze divit jeho závěrům.

(Neplatí tu samozřejmě ekvivalence. Ne každý polik/podnikatel/ideolog je takový.)

Budoucnost problematická, minulost OK?

Spousta lidí žije v dojmu, že zatímco ekonomická budoucnost je vcelku nejasná (přečtěte si Nate Silvera), co se stalo, se stalo a my víme, co k čemu vedlo. Omyl. Často se vám budou lidé snažit ukázat, jak “data nelžou” (lol), občas že oni přece používají “big data”, takže to maj robustní (LOL) nebo že se napřed stalo toto, pak támto, takže jedno vedlo k druhému (post hoc ergo propter hoc LOL).

V minulosti zkrátka není jednoduché určit kauzalitu a nejen to vedlo k ideologickým makro bojům druhé poloviny minulého století. Ani v dnešní době více a více dat stále nemáme jasno. Pikettyho elaborát se snaží objasnit chod historie, ale taky místy musí přiznat, že prostě nemůže říct proč se něco stalo. Nemusíme zacházet ani do historických dat. Zeptejte se na příčiny a průběh krizí eurozóny nebo EU obecně. Kolika lidí se zeptáte, tolik různých odpovědí dostanete.

Ona ani bezprostřední současnost není úplně jasná. Není divu, že se dělá tzv. nowcasting, tedy odhadování současné ekonomické situace. Podobně se EU snaží dělat flash estimates hlavních indikátorů, jako je HDP, inflace nebo přidaná hodnota.

Kontrafakční trable

Občas někdo dumá, co by se bývalo stalo, kdyby se v minulosti stalo něco jiného. Pokud se někdo do takto nevděčné práce pustí, musí sestavit kontrafakční scénář - tedy jak by vypadal ten alternativní chod dějin.

Ošemetné je to zvlášť pokud se to někdo snaží kvantifikovat. Relativně klidné vody předvolebních diskusí rozvířila zpráva o přínosu vstupu do EU od týmu ekonomů pro Vládu ČR. Už to samo o sobě volá po opatrnosti při čtení závěrů této studie.

Tady je potenciálních problémů tolik, že se do toho tady pouštět ani nebudu, to by vydalo na zvlášť článek. Dělat kontrafakční studie je do jisté míry umění. A nebo demagogický nástroj, záleží na provedení.

Umění přiznat, že nevíte

Zkrátka a jednoduše. V dnešní komplexní ekonomické době je třeba dělat závěry opatrně. A nebo prostě přiznat, že dopad je nejistý nebo ho prostě vůbec nedokážeme odhadnout. Pokud někdo něco tvrdí s naprostou jistotou, ať už pohledem na Laffera, kávovou sedlinu nebo siderické kyvadélko, tak v lepším případě klame vás, v tom horším klame sám sebe.