Kritika v kontextu aneb stav ekonomické debaty v Česku

Poslední dobou se objevilo pár měnově ekonomických událostí, na které je třeba mít názor (c). Intervence ČNB, pád koruny, konec intervence, pokračující mizérie v Řecku. Kdo po očku sleduje seriózní zahraniční média, dostává se mu poměrně vyvážených informací. Českou ekonomickou debatu ale bohužel stále ovládají emoce, ideologie a kontrariánské nálady. A nemluvím tu o blozích nebo Protiproudu, tyto věci se objevovaly (a bohužel stále objevují) běžně v tisku.

Intervence

Když přišla intervence, těšil jsem se na jednu věc. Že se v české veřejné debatě konečně začne probírat měnová politika, že centrální bankéři vystoupí ze stínu a povede se debata o inflačním cílování, euru, kryptoměnách atd.1 Místo toho Singer plnil stránky Blesku, internet je plný hejtů a ve finále jsme se vlastně nic nedověděli.

A komentátoři, zejména ti, co jsou proti centrálním bankám, dostali do rukou úžasnou zbraň. Jelikož měnové politice málokdo rozumí, oni mohli snadno ohnout čísla, aby dostali širokou veřejnost na svou stranu.

Ze dne na den jsme se dověděli, že nás ČNB okradla o úspory, že vlastně máme najednou o 5 % méně peněz. Byla by to pravda pravdoucí, pokud bychom dostávali výplaty v korunách a utráceli vše v eurech. Pokud bychom všichni byli nezávislí nomádi na francouzských plážích, kteří vzdáleně pracují pro české firmy.

Když se ale vrátíme zpátky do reality, kde pracujeme za české koruny a v drtivé většině případů utrácíme opět v korunách, dopadá na nás slabší kurz dvěma kanály. Skrz přímé nákupy na dovolených či cestách do zahraničí a přes zboží z dovozu. Celkový dopad, byť stále inflační, bude samozřejmě mnohem nižší než samotná magnituda oslabení koruny.

Jako největší opovážlivost (kterou ale opět málokdo odhalí), byl přepočet českých ekonomických dat do eur. Když se vám totiž zvýší jmenovatel, poměr vám jde dolů. A špatná česká čísla tu bohužel znamenají větší čtenost, větší popularitu. Článek na téma “české ekonomice se daří, vláda dělá pozitivní kroky” vám zde nikdo neotiskne.

Od jednoho chrabrého bojovníka proti establishmentu jsme se tak dozvěděli, jak moc se změnilo ze dne na den české HDP vyjádřené v eurech. Byť takovou metriku nikdy před tím nepoužil. A i přesto, že to nic neznamená. Jiný osvícený nám vysvětloval (a nebyl sám), jak se změnily průměrné mzdy v eurech, protože… no víte proč.

Když se ale mění kurz tržně, tak tito nadšenci mlčí. Oslabení vůči dolaru o nějakých dvacet procent za posledních pár let nejspíš naše jmění nijak neovlivnilo, přestože do Ameriky lítáme na obědy a platíme nájem v dolarech. Hm.

Ale mně se to říká, dostávám plat v librách, takže mám teď nominálně korunově o nějakých deset procent víc než předloni. Zkoušel jsem platit nájem v korunách (a za starého kurzu), ale majitelka se na to netvářila. Až ale přiletim do Prahy na Velikonoce, ty tři kačky na pívo, který ušetřim, to bude príma.

Koruna padá

Dvanáctého ledna se stala pozoruhodná věc. V médiích se od začátku roku objevovaly spekulace, že ČNB provede další koho intervencí (už rok a čtvrt nic nedělá, kurz drží jen jejich verbální závazek), trhy na to reagovaly, koruna oslabila o pár procent. V jeden okamžik, nikoliv na konci dne, prý byla nejhůře vypadající měnou za celý rok! Že jsme za sebou měli nějakých osm dní obchodování, to nějak nehrálo roli.

Zprávu cirkuloval blogger (!) Wall Street Journalu, média to bezmyšlenkovitě přebírala a odvolávala se na kredibilitu deníku. Když jsem to pak přepočítával a zjistil, že na konci dne jsme ani zdaleka nebyli nejhorší, ani jsem nebyl překvapen.

Řecké trable

Že na tom Řecko není úplně dobře, to je jasné snad každému. Docela mě ale překvapilo, že i špatná čísla jdou ohnout v ještě horší. V Lidovkách (!) vyšlo, že řecké HDP spadlo o 30 %, že pád byl horší než USA za velké deprese. Viděl jsem několik čísel, ale nikdy ne 30 %.

Pak jsem koukal, že autor přepočetl řecké HDP na dolary (tehdy a teď) a spočítal pád. Velmi kuriózní postup, jak vytvořit senzaci a použít metodiku, kterou nikdo nikdy nejspíš nepoužil, protože to je šílená krávovina. Mimochodem jde o stejného bojovníka jako toho, který přepočítával české HDP na eura. Příště nejspíš přepočte ruské HDP na neexistující italské liry. Vůbec bych se nedivil.

Opět bych mohl zmínit kurz české koruny k dolaru, který ještě nedávno byl někde na 15 korunách, teď je někde u 25. Předpokládám, že tato změna vám brutálně znehodnotila úspory, zejména ty, které máte pod polštářem.

Nevíme kdo nebo co, ale určitě ne vláda

Tuhle epizodkou si budeme ještě pár let užívat. Před rokem a čtvrt, těsně před intervencemi, nám nastoupil nový kabinet a v čele financí kontroverzní Andrej Babiš, v čele vlády po delší době zástupce sociální demokracie. Pak se ale bohužel stalo, že česká ekonomika oživla, po delší době jsme rostli solidním tempem. Co s tím?

Naštěstí platí základní kontrariánská poučka. Korelace znamená kauzalitu jen když se vám to hodí. Třeba když bohaté státy jsou řazeny mezi ekonomicky svobodnější, jde kauzalita od svobody k ekonomickému výkonu. Když se ale Česko pohne nahoru v žebříčku po nástupu Sobotkova kabinetu, je to shoda náhod, protože justice a veřejné finance nejsou v gesci vlády. Přirozeně. Stejně tak ekonomický růst, ten jistě začal před nástupem kabinetu nebo se děje mu navzdory.

Dokážete si představit, co by se dělo, kdyby se Česku nedařilo… čí by to byla vina? Byla by to stále shoda náhod? Vláda před sebou má (možná) ještě pár let vlády, tak uvidíme, jak velká setrvačnost a shody náhod budou dál hrát roli.

Dokud akademici budou obhajovat zvýšení daní, tak ne, dík.

Už jsem se tomu jednou věnoval, současný ministerský poradce prohlásil, že akademiky si rád poslechne, pokud teda nebudou obhajovat zvyšování daní. A já myslel, že akademie je od toho, aby vnášela do diskuse poněkud nestranný pohled. Naivní jsem asi.

Veřejné finance jsou prosté

Jak se říká, dva ekonomové, tři názory. Tady máte jednu ekonomku a dva názory.

Rozpočet rád komentuje kde kdo, je ale důležité krom negace všech Babišových výroků přijít i s nějakým (nejlépe konzistentním) řešením.

Základem ekonomie je víc zdrojů

V akademické ekonomii je základem, že než publikujete v časopise, tak si to přečte několik recenzentů, pošlou připomínky, vy článek upravíte a až poté (pokud vůbec) vyjde. A pokud člověk hodnotí výsledek nějakého výzkumu, zpravidla bere více paperů, aby měl nějak robustnější výsledky.

Ani jedno se nedělo při hodnocení sekvestrace v USA. V článku v Euru (nedostupné online) jsme se mohli dočíst, že na základě jednoho článku vlastně Obamova administrace a keynesiánství obecně selhává. Problém se NBER papery je ten, že nejsou nijak kontrolované ostatními akademiky před zveřejněním (tzv. peer review). Takže se spoléhá jen na následné “veřejné review”, které u tohoto paperu nevypadá dobře.

Ale co, vezměme jeden článek, který se nám hodí.

Ručník do ringu?

Snažím se být sluníčkový, když to jde. Teď už to fakt nejde. Já jen doufám, že časem se v našem veřejném prostoru objeví osoby typu Tima Harforda, Martin Wolfa, Chrise Gilese nebo Simona Wren-Lewise. A instituce jako IFS, OBR nebo IFG.

Nejhorší je, že takové lidi máme, víc než dost, ale nikdo z nich se nejspíš nechce špinit ve skupině, kterou ovládají… současní mediální ekonomové.

Ale věřím, že se to časem zlepší. Do té doby vzdávám jakoukoli veřejnou debatu, nemá to žádnou cenu.


  1. Mojmír Hampl se teda ke kryptoměnám vyjádřil když se zúčastnil setkání libertariánů.