K čemu je přímá demokracie?

S referendy se poslední dobou roztrhl pytel. Všemožní politici se snaží přesunout pravomoce blíže občanům, a dát jim možnost rozhodnout. Zatímco mi nevadí rozhodování ohledně relativně nevinných tématech, nepřijde mi rozumné, aby občané mohli přímo rozhodovat např. o ekonomických otázkách.

Ono je to tak pěkně populistické - “necháme vás rozhodnout!!1!” - politici tak navrhují, že bychom my, běžní občané, měli možnost vyjádřit se ke směřování naší země nejen skrz naše zastupitele.

Jsou otázky, kde mi takový přístup příjde rozumný. Jde zejména o kulturní témata a otázky mezinárodního směřování. Dokážu si tak představit referendum o nezávislosti země (jako např. nyní ve Skotsku), o přímé volbě prezidenta nebo o konání olympiády (resp. o samotné kandidatuře). Co mi ale přijde naprosto moronické, je ptát se otázky daní, armádních nákupů nebo přijímání eura.

Nepovažuji politiky za nějaké nadlidi, vyvolené jedince, kteří vždy vědí, jak na tyto otázky odpovědět. Mají to ale v popisu práce, věnují se těmto tématům celé dny, mají expertní skupiny atd. Nerozhodují o těchto věcech od stolu nebo v komentářích na Novinkách.

Ona samotná touha po přímé demokracii není vždy vedena snahou přiblížit rozhodování občanům, ale jen získat další podporu pro vlastní program. Hezky to je vidět u otázky eura, kde se spousta politiků odvolává na nevoli veřejnosti k této měně. No a co? Jelikož se na vlivu eura na národní ekonomiky neshodnou ani ekonomové, nepřijde mi relevantní, co si myslí široká veřejnost. To se pak rovnou můžeme v referendu ptát na armádní nákupy, nový občanský zákoník, monetární politiku nebo důchodovou reformu.

Přijde mi proto, že politici berou veřejné mínění spíše jako argumentační pomůcku. Když je většina proti nějakému návrhu, kteří oni nepodporují, rádi statistiku použijí. Odmítači eura tak zmiňují průzkumy mezi veřejností, která je dlouhodobě proti, už ale nezmiňují např. průzkumy ohledně progresivní daně, kterou si přejí tři čtvrtiny obyvatel. To už se jim do krámu nehodí.

Je třeba podotknout, že je velký rozdíl mezi tzv. obecným referendem a lidovým vetem. To první dává možnost vyvolat referendum na takřka libovolné téma (pokud se najde předepsaný počet signatářů petice), zatímco lidové veto dává možnost zablokovat zákon na konci legislativního procesu.

Lidové veto navrhují Svobodní nebo Piráti, obecné refendum najdeme ve Švýcarsku. To vede k hlasování o maximálních platech manažerů, o nepodmíněném základním příjmu nebo o omezení imigrace. Tedy komplexním otázkám, které je třeba řešit standardním legislativním procesem v kruhu odborníků a ne jen tak od stolu, lidmi, kteří téma často nijak podrobně neznají. Podobně se hlasovalo v Kalifornii, kde se pomocí referend (propositions) snížily daně a zvyšily státní výdaje. Kam takové chování vede, je celkem jasné.

Zastupitelská demokracie nám umožňuje delegovat řešení jednotlivých otázek na zákonodárce, jejichž práce je věnovat se tématům do podrobnosti. Nevidím žádný důvod, aby lidé rozhodovali o komplexní otázkách, které nemají šanci v rozumné míře posoudit.