The Why Axis - experimentální ekonomie je fajn, ale ocaď pocaď

Uri Gneezy a John List patří mezi přední výzkumníky v oboru experimentální ekonomie. Je to relativně mladý obor, který se stal populární zejména díky jednodušší proveditelnosti s nástupem informačních technologií. Autoři, podobně jako Levitt s Dubnerem ve Freakonomics, poutavě píší o svém výzkumu bez zabředávání do technických detailů.

Mimo laborku

Klíčovým faktorem je nelaboratorní výzkum. Autoři provádí field experiments aniž by aktérům řekli, že jsou zkoumání. Důvod je prostý, chtějí odstranit bias, který u laboratorních experimentů vždycky byl a bude.

[I]f you put a bigot in a laboratory where he knows he’s being observed, he won’t act like a bigot—he’ll say what he thinks the scientist wants to hear, or he’ll act the way he knows society expects him to because he is motivated to behave as the researcher wishes.

Je to záslužný přístup, ale autoři nikde nepopisují svou metodologii trochu detailněji. Chápu, že jde o pop ekonomii, ale místy je to až příliš povídací. Bylo bolestně jasné (painfully obvious překlad nemá?), že autoři nemají dost obsahu, tak vyplňovali text vatou, příkladů spousta, jeden za všechny: > We drove to the Citadel building in downtown Chicago, a gigantic, steel-and-glass tower, with 1.4 million square feet of office space, set right in the economic center of the city. After passing through the marble-walled lobby, we entered the elevator and pressed the button for the thirty-seventh floor. Our ears popped, and we felt a bit nervous. The elevator hushed open, and a nice receptionist ushered us into a tastefully decorated conference room. She offered us coffee, and we waited.

Kdyby místo povídání raději popsali návrh experimentů, škálovatelnost, crowding out a další věci, které se dají podat laicky a zajímavě, tak by knihu vyplnili zajímavěji.

Diskriminace, public policy i soukromníci

Očekával jsem, že půjde o nudný výzkum ekonomických teorií, ale byl jsem příjemně překvapen. Pro mě nejzajímavější bylo téma diskriminace, kde byl zmíněn i nedávno zesnulý Gary Becker, který téma v ekonomii začal zkoumat již při doktorských studiích.

Hlavním objevem pro mě bylo rozdělení diskriminace z důvodu animu (nevole, nevraživosti, nenávisti) a čisté ekonomické kalkulace. Je třeba tyto dva typy oddělit, protože zatímco první může být obhájeno jako regulovatelné a zavrženíhodné, to druhé je přirozený tržní postup.

This type of discrimination is not based on animus. It is based on economic incentives. To combat it, the person who is targeted for unfair treatment needs to signal that he or she is like those people who are not being discriminated against.

Velká část knihy se věnuje public policy, zejména v oblasti školství. Autoři se věnují různým pobídkám na individuální úrovni a zkoumají, jak mohou zlepšit úroveň vzdělání v drsnějších částech Chicaga. Důvodů proč děti se tam učí hůře je více - finance, motivace, kriminalita, role models doma, … - nabízí se tak paralela se vzděláváním v určitých částech Česka.

Poslední část se věnuje výzkumu pro soukromníky, byznysy. Zatímco předchozí výzkum záležel na grantech (občas privátních) a podpoře z veřejných peněz, tady autoři spolupracují s firmami a snaží se jim pomoci zlepšit obchody. Ať už jde o vinaře nebo čínskou továrnu. Ač zajímavá, tahle část je trochu reklama na služby autorů, dokonce i epilog se věnuje zejména byznysu a závěr knihy je následující: > The bottom line for business is this: Do you want to make more money? If yes, then run field experiments. Do you want to go down in the annals of great companies? If you do, then run field experiments

Behaviorální a experimentální ekonomie nás nespasí

Do behaviorální a experimentální ekonomie spousta lidí vkládá naděje, zejména neekonomové. Hlásají, jak se těmto oborům daří vyvracet mainstream a podobné kraviny. Ano, jsou to fajn a supr obory, ale žádná revoluce se nekoná. Není to žádný substitut, ale pěkně doplňují existující teorii. Tim Harford nedávno trefně poznamenal, že v behaviorální ekonomii jde o směsici zajímavých malých objevů bez nějaké větší linky mezi nimi. Další ukázka toho, že nám klasické ekonomické uvažování nenahradí.

Největší nebezpečí v experimentální ekonomii je, že se často nectí pravidlo “theory first”. Když mučíte data dost dlouho, něco zajímavého vám z toho vypadne, je třeba začít s teorií a tu poté testovat (sice máte stále stejný problém, ale zde aspoň máte teorii).

Jasně, spousta vědců udělala objevy, když si jen tak hráli, ale když z toho uděláme legitimní postup, který bude aplikovat velká část ekonomů, máme zaděláno na průšvih.

Nezařazené maličkosti

Pár postřehů a úryvků bez delšího komentáře.

Selfishness a self-interest jsou dvě různý věci.

One of our key discoveries is that self-interest lies at the root of human motivation—not necessarily selfishness, but self-interest. These may seem like the same thing, but in fact they are very different.


Tady autoři trochu matlají korelaci s kauzalitou, což je obzvlášť nešťastné u následných policy doporučení. > Given that every additional year of secondary schooling increases lifetime earnings by 12 percent,


Občas jsem četl docela dalekosáhlý a nepodložený závěry. Nebo axiomatický statementy, který nejsou tak jasný (genderová nerovnost v některých schopnostech je AFAIK nedořešená záležitost):

There is nothing preordained about being good at math, playing with pink dolls or black trucks, competing in school or in sports, or anything else. Change the way children are socialized to react to incentives, and you change their future.

Nebo klasická poznámka k oteplování

Global warming poses one of the biggest threats to humans.

Občas se autoři neubránili grandiózním a mesiášským poznámkám: > We called an all-hands-on-deck meeting and told everyone involved in our nascent schools that we had to find these kids, no matter where they were, and get them registered for school no matter what. We had kids to help!

Závěr

Byl jsem trochu přísnej, protože čekám, že to všichni budou obdivovat, takže se hodí trochu kritický pohled. Je to ale čtivá kniha, je velice krátká, takže vyloženě na den ke koupáku, na chatu do houpací sítě, přečteno máte za půl dne. Nenáročná četba o zajímavém výzkumu, to můžu vždycky. Vzhledem k mým studiím a obecně zájmům jsem ale čekal trochu rigoróznější přístup, to je ale jen můj osobní pohled.

Koupeno na Amazonu za pár korun. Recenzi napsal i Michal Kašpárek Za mrkví na klacku k lepším zítřkům.