Globální oteplování a obrácená kauzalita

Už spoustu let se řeší otázka globálního oteplování. Téma vyvolává vášnivé diskuse a účastníci se zpravidla dělí na dosti oddělené skupiny alarmistů a klimaskeptiků. Je ale třeba poukázat na to, že velmi často nejde vůbec o klima samotné, ale o to, jaký vliv má názor těchto lidí na aktivní politiku států. Vzniká tu podle mě problém obrácené kauzality.

Nejprve je třeba říct, že jde o několik na sebe navazujících podotázek, resp. skupin otázek. 1) Otepluje se naše země? A pokud ano, tak o kolik stupňů? A je to vůbec naše vina? 2) Pokud se otepluje, bude to mít nějaký reálný dopad na naše životy? 3) Pokud to bude mít dopad, můžeme s tím něco dělat?

Otázky jsou seřazeny nejen podle návaznosti, ale též i podle míry akceptace mezi skeptiky. Spousta z nich přiznává oteplování (byť většinou ne lidské přičinění), již ale neakceptují jakýkoliv dramatický vliv na naši existenci a způsob života. A i kdyby přijali to, zastaví se u otázky poslední, dle mého soudu klíčové. I kdyby alarmisti měli pravdu ohledně dopadu změn klimatu, již s tím jistě nemůžeme nic dělat.

Normálně se tedy člověk ptá na otázky položené výše. Kauzalita jde směrem od vědeckých důkazů ke státním zásahům. Pokud člověk dojde k závěru, že riziko oteplování je reálné a že s tím něco můžeme udělat, bude advokovat státní zásah. Pokud dojde k názoru, že to problém není, nebo že to problém je, ale nemůžeme s tím udělat, bude proti státním zásahům. Všimněme si, že premisa těchto implikací je čistě vědecká. Je otázka na klimatology, zda je riziko oteplování reálné a pokud ano, tak zda s tím jde cokoliv dělat.

Člověk by tak čekal, že klimaskeptici budou nějak rovnoměrně rozprostřeni na politickém spektru, není přeci důvod domnívat se, že by stranická příslušnost měla nějaký vliv na názor na vědeckou otázku. Pak ale člověk vidí, že ve spoustě zemí jsou hlavní klimaskeptici v pravicově liberálních a libertariánských stranách, např. republikání v USA, UKIP v Británii, Svobodní u nás. A Klaus, samozřejmě.

Z toho začínám dovozovat, že klimatická kauzalita — tedy že advokace či opozice vůči státním zásahům má základ ve vědeckých podkladech — zde úplně nefunguje. Moje domněnka je taková, že člověk dle své ideologie rozhodne o optimální velikosti státu a podle toho tvoří svůj názor na globální oteplování. Jinak řečeno: pokud advokujete malý a úsporný stát, volný obchod a soutěživost na trzích, včetně těch energetických, nemůžete si dovolit boj proti oteplování a regulované trhy. Je pro vás jednodušší odmítat vliv člověka na klima případně úplně odmítnout oteplování samotné.

Dochází tak k perverznímu způsobu uvažování. Podle vhodného závěru si člověk vybere předpoklady, aby se k němu dostal. Je to samozřejmě jen domněnka, ale jiné vysvětlení pro přehršel klimaskeptiků mezi volnotržně smýšlejícími jedinci zatím nemám.

Disclaimer: nemám žádný jasný názor na globální oteplování. Nejsem klimatolog a nedokážu situaci pořádně posoudit. Dávám si pozor nejen na sebevědomé ekonomy, ale i na sebevědomé alarmisty či klimaskeptiky. Je třeba být opatrný na obě strany.