Pět let s Meky

Je tomu skoro přesně pět let, co jsem si koupil prvního Meka. Nastal čas trochu zavzpomínat, protože Apple počítače jsou u nás stále trochu exotika, i když rozhodně ne tak jak tomu bylo tehdy.

Jsem spokojený uživatel, ale nejsem vyloženě fanboy. Když se mě známí ptají, jaký počítač si koupit, v drtivé většina případů doporučuji Thinkpady. Jsem občas power user, a jsou věci, které mi v Mac OS vyhovují, nikomu to ale necpu.

Nový stroj jsem tehdy kupoval, protože můj Thinkpad už trochu odcházel a oprava by mě stála majlant. Obchody s Apple věcmi nebyly zdaleka tak rozšířené jako dnes. Něco málo bylo v Praze, jeden či dva v Brně a nazdar. Já kupoval v jenom z prvních obchodů vůbec, v iStyle na Andělu. Se studentskou slevou mě vyšel MacBook Pro na cca 25 tisíc a ukázalo se to jako skvělá investice.

Hardware i software od jednoho

Steve Jobs kdysi řekl, že firmy, kterým jde o dobrý software, by si měly dělat vlastní hardware. Vysvětluje to Apple filosofii zejména posledních 15 let. Za cenu nižší expanze se tak firma vyhne fragmentačnímu peklu, které postihlo např. Google a jeho Android. Každý přístup má svoje pro i proti, o tom žádná.

Souhru hardware a software jsem si užíval. Systém byl čistý, protože tak to Apple chtěl. Hardware byl bez samolepek, velká část šasi byl jeden kus hliníku, uspávání i probouzení bylo otázkou 2 sekund a touchpad na tom stroji bylo něco, co se konkurenci za ta dlouhá léta stále nedaří pořádně zkopírovat (i když poslední dobou se konečně docela blíží).

Skoro česky, skoro podporované

Tehdy to byla divoká doba. Apple u nás neměl oficiální zastoupení, žádné iTunes nebo tak. I čeština byla tak nějak došroubovaná díky místním předprodejcům. Při každé aktualizaci tak musel člověk čekat na jazykový balík, který vycházel o týdny až měsíce později. Na mě to moc vliv nemělo, já si zvykl na systém v angličtině, ale znal jsem spoustu lidí, kteří s tím zápasili.

Jelikož to bylo velmi nezvyklé, vlastnit cokoliv od Apple (krom iPodů, ty jely), člověk se neměl často na koho obrátit. Zatímco skoro všude je ten syn/vnuk/soused/švagr, který “dělá do počítačů”, při pohledu na Mac si tihle ajťáci zpravidla nevěděli rady. Proto jsme měli fóra na MujMacu nebo Grafice. Trochu z legacy důvodů totiž spousta Mekařů byli grafici, což pomalu ustávalo, protože software v jejich branži už tehdy byl na takřka identické úrovni napříč systémy.

Druhou skupinou uživatelů byli tehdy menežeři, kteří si chtěli stylově číst maily na Seznamu, tak si koupili nejvytuněnější MacBook za padesát palackých. Právě jeden známý takhle před pár týdny po pěti letech měnil svůj původni MacBook za nový. Prý chtěl lepší displej, jinak mu ten starý stále stačil. Jsou to držáky.

Bizarní svět přeprodejů

Nemám moc důvěru ve věci z druhé ruky, zvlášť když jde o (drahou) elektroniku. Člověk nikdy neví. Rád ale takto prodám. Nerad vlastním věci mimo záruku, tak jsem se po dvou letech MacBook Pro prodával. Tedy, upřímně, zrovna vyšla nová generace MacBooků Air, první s opravou těch neduhů první verze, navíc drasticky levnější, takže jsem spojil tyto dva důvody a jal se prodávat.

Trochu jsem se bál, že stroj neprodám, protože rok před tím jsem uklouzl v žábkách na kamenných schodech a počítač mi spadl. Byť jen v neoprenovém obalu, krom mírně ohlého hliníku v rohu šasi se mu vůbec nic nestalo. Férově jsem pád přiznal, i tak byl zájem velký a za necelých 15 tisíc jsem ho prodal. Fun fact: den před prodejem jsem poprvé formátoval disk a reinstaloval systém. (A na novém Airu mám systém stále z výroby.)

Trh s použitými Meky je fakt super. Víc jak půlku ceny za 2 roky starý stroj mimo záruku, který mi spadl na kámen? Beru. Přihodil jsem asi 12 tisíc k výdělku, a koupil zbrusu nový MacBook Air. Věrně mi slouží do dnes, 3 roky poté, už dlouho mimo záruku.

Nadšený unixák

Před MacBookem jsem si dlouhá léta hrál s linuxem. Jo, to byly doby, kdy jsem na disku měl Fedoru, Debian i Gentoo. Ach, to byly časy. Linux nabízel ohromné možnosti, ale každý den jsem si s tím musel hrát, aby to fungovalo podle mých představ. Linux se od té doby dostal někam trochu jinam.

Mac mi nabízel best of both worlds. Příjemné prostředí a komerční aplikace, ale zároveň i unixové prostředí, takže moje návyky jsem mohl zužitkovat v terminálu. A do dneška terminál používám každý den. Jelikož si často hraju s daty, nedokážu si představit práci na Windows, kde všemožné utilitky a jazyky musí být došroubované přes různé cygwiny (a ani to nestačí).

Nadšený neunixák

Primárně ale používám software mimo terminál. Tady Apple udělal něco príma - nastavil určitě designové regule, které sice vývojáři nemusí dodržovat, ale většina tak stejně činí. U aplikace máte tak docela velkou šanci, že zapadne do systému a bude se ovládat jak jste zvyklí. Je samozřejmě spousta vyjímek, zvlášť u velkých komerčních oblud nebo u aplikací, které nejsou dělané zvlášť pro Mac, ale pro všechny systémy naráz.

Spousta věcí tu “just works”. Když jsem nastavoval známému nový MacBook, chtěl ho zálohovat. Připojil jsem prázdný disk a za 30 sekund měl nastavené zálohy. Bez programů, bez nastavování. A takhle funguje spousta věcí v systému. A není pravdou, že za všechno musíte platit. Mám pár komerčních aplikací, které jsem často koupil ve výprodeji, ale z většiny jedu na free appkách.

Co by to chtělo?

Jasně, ne všechno je růžové. Jsou problémy, které můžu zmínit, i když se mě nedotkly. Slyšel jsem o potřebě českého účetního software nebo jiných specifických programů, které lidi potřebovali. Nebo o nedokonalé kompatibilitě Office dokumentů (oficiální balík od Microsoftu existuje, ale není to 1:1). Já větší trable nezaznamenal.

Co já bych ocenil, to je něco po hardwarové stránce. Zatímco mně Air vyhovuje, budoucnost vidím v těch malých tabletech, které běží na klasických procesorech, takže na nich běží plné Windows. Tyhle stroje jsou už na 8 palcích, bez větráku a se skoro slušnou výdrží. Dockovat doma k velkému displeji a z tabletu se stává počítač, to bych uvítal. Apple drží tablety striktně oddělené od počítačů a není tu zatím větších náznaků, že by se konvergence blížila.

Šíří se osvěta

Už pár let nejsou Meky stroje jen pro podivíny/grafiky/namachrované. Stávají se nesmírně populární např. mezi webaři nebo studenty (v Anglii na VŠ jsem skoro jiné stroje neviděl). Odeznívá i částečný mýtus, že to jsou předražené hračky. Zaprvé, najděte mi podobně vybavený a zkonstruovaný stroj za lepší cenu, dá vám to práci, pokud vůbec takový najdete. Zadruhé, podívejte na tu přeprodejní hodnotu, kterou zmiňuji výše. Celkem jsem tak za pět let utratil necelých 40 tisíc.

Nikomu to ale cpát nebudu, kdo chce být hater, bude hater. Já mám Meky rád, ale doporučuji je jen lidem, u kterých vím, že je ocení také.

Druhá pětiletka

Jsem spokojen. A nejsem sám. MacBook Air je dlouhodobě vyzdvihován jako perfektní tenký laptop pro běžnou práci. Mně kdyby umřel, koupil bych ten samý. Krom lepší výdrže a pár změn vnitřností se nijak za poslední tři roky nezměnil. A mně to vůbec nevadí, protože tenhle stroj je parádní.

(Pozn.: Ano, bral bych displej o velmi vysokém rozlišení [tzv. Retina], ale zatím jsem neviděl takhle dobrý displej, tenké tělo a dlouhou výdrž. Beru tak výdrž místo displeje. Až toto vyřeší, budu přirozeně chtít lepší displej.)