Život v UK, díl prvý. Cesta tam a už ne zpět

Budou to za chvíli dva roky, co jsem odletěl do Anglie a zatím se nevrátil do domoviny na dobu delší než pár týdnů. Mám za sebou rok studií a rok zaměstnání, tak je čas trochu bilancovat. V sérii kratších spotů se pokusím popsat způsob studia a života za kanálem, co je lepší a horší a obecně jaký to na mě prozatím dělá dojem. Asi bych měl začít tím, jak jsem se sem vlastně dostal. Bylo to vlastně náhodou.

Co? Jak? Proč?

Začalo to asi 3.5 roku zpátky. Studoval jsem bakaláře na Institutu ekonomických studií,1 tedy ekonomce na Univerzitě Karlově. Všímal jsem si, že lidé jezdili do zahraničí, primárně sice na Erasmus, ale často i na plnohodnotné magistry a doktoráty.

Na jedné oslavě jsem viděl Davida Antoše, o kterém jsem věděl, že studoval na Cambridge, a chtěl jsem z něj vytáhnout informace. Jako správný asociál jsem vedle něj stál asi 10 minut, zatímco se snažil oslnit moji kamarádku Báru. Pak se mě zrazu zeptal, jestli jdu po Báře, takže ho trochu zarazilo, že čekám právě na něj. Vybalil jsem na něj svoje záměry a David se mě zeptal na můj průměr. Nijak oslnivý nebyl, trochu jsem prvák odflákl. Když jsem mu ho řekl, dlouze se na mě podíval a řekl “Univerzita v Budapešti je docela dobrá.” Od té doby jsme kamarádi :-)

O půl roku později jsem již franticky vyplňoval přihlášky, sháněl doporučení a zjišťoval zkušenosti ostatních. Hlásil jsem se na školy druhého levelu, tedy Amsterdam, Tilburg nebo Bath. Psal se prosinec 2011 a mně začaly chodit pozitivní odpovědi ze všech míst. Říkal jsem si, že když už mám všechny ty dokumenty, tak bych je mohl ze srandy poslat i na dvě ze tří top univerzit v Evropě, tedy LSE a Cambridge.2 Jak se říká, marginální náklady byly nízké.

Nabídka, která se neodmítá

Jaké pak bylo překvapení, když mi za pár týdnů z obou míst napsali, že jsem prošel a jsem podmínečně přijat.3 Takové nabídky se neodmítají, takže jsem rychle odepsal všem ostatním univerzitám, poděkoval za jejich čas a řekl, že jsem si vybral jinde. Byl to trochu riskantní krok, protože jsem stále byl přijat pouze podmínečně. Na Cambridge jsem potřeboval mít čistý štít, samé jedničky ze šesti zbývajících zkoušek, abych se vešel do požadovaného průměru.

Prvních pět jsem prošel celkem hladce, u té poslední mě jeden nejmenovaný docent vykoupal na otázce, která v jím napsané učebnici není probraná, to jsem mu ostatně řekl osobně. Pokrčil rameny a poslal mě domů s dvojkou. Nervózně jsem napsal na Cambridge, že můj průměr je jaksi horší, než ode mě chtěli. Pár dní jsem čekal a jeden pátek odpoledne mi zavibroval telefon, přišel jeden z těch lepších emailů.

The Admissions Committee has considered your marks and I am pleased to let you know that they are happy to confirm your admission based on the marks that you have obtained in your degree.

Fíha. Super. Tak jo. Napsal jsem Davidovi, že do Budapešti nejedu :)

Prší tam a jezdí tam vlevo

Zprvu jsem o Británii nevěděl o moc víc než tyto dvě věci. Teprve podruhé jsem se totiž ocitl v letadle směr Londýn. Před více jak deseti lety jsem jel na kratší výlet do Watfordu. Na tehdejší cestu mám jen jednu vzpomínku - do letadla se mi dva roky po 9/11 podařilo propašovat největší šroubovák, který jsem doma našel. Jako naivní dvanáctiletý hoch jsem si automaticky vzal to, co je považováno za zbraň, protože jsem měl starý kufr, jehož zámek se občas zasekl a pomohl jedině šroubovák.

Kupodivu mi jej nezabavili při odbavení a k překvapení spousty lidí na baggage claim na Heathrow jsem vytáhl z batůžku tenhle monstrnástroj a začal rozebírat svoje zavazadlo. Good times. Tentokrát jsem letěl na letiště v Lutonu, které je trochu zábavně nazýváno London-Luton. Přičemž Luton je v Londýně asi jako Kladno je v Praze.

Kufr jsem měl napěchován bundama a jiným teplým oblečením, takže když jsem na začátku září vystoupil z haly do 25 stupňů, trochu mě to překvapilo. Zalovil jsem v kufru a po chvilce našel ty jedny trenky, které jsem si ze srandy nabalil. Postupem času se ukázalo, že na východě Anglie je klima mnohem příjemnější než v Česku (netropické léto a nepříliš chladná zima) a skoro tu neprší.

Dneska jenom dvakrát.

Ale o tom jindy.


  1. Pokud sem chtěli jet studovat a jste v současnosti na IES, , pokud máte nějaké otázky.

  2. Oxford je ta třetí, ale tam chtěli tři doporučení, a já měl jen dvě. Jelikož šance byly subjektivně dost nízké, nechtěl jsem se zbytečně shánět po tom třetím.

  3. Podmínky jsou zpravidla průměry. Na LSE chtěli 1.5, na Cambridge 1.4.